BOUŘKA, KTERÁ PŘINESLA ZKÁZU

Jak jste již mnozí mohli vidět na videích, které jsem publikovala na facebooku a na Google+, v pátek večer nás postihla taková malá katastrofička – bouřka nám zničila zahradu. Byla jsem z toho docela dost rozhozená, ale když jsem si dala panáka slivovice, moha jsem se na to dívat s nadhledem. Jinak nikdy nepiju, natož tvrdý alkohol, to tak maximálně jednou za čas stopečku nějakého likéru…

Ano, zahrádku máme zničenou a jsme jediní z celé vesnice, koho to postihlo. Na louce za naším domem bude stát 24 nových rodinných domů a kvůli tomu se kolem našeho domečku staví silnice a kanalizace. Kanalizace je sice hotová, ale cesta ne. Kanály jsou  o hodně  víš,  než úroveň budované silnice a všechna voda z luk za námi a z kopce Křib se valila přes naší zahradu a cestou brala bahno a špínu ze stavby silnice. Bylo to hrozné, skoro až neuvěřitelné. Zatopilo nám to i sklep a kůlnu. Předtím, než začali  budovat  kanalizaci  a  silnici  pro  parcely na nové domky, tak když přišla prudká a silná bouřka, také jsme mívali zahrádku zatopenou, ale vždy to byla čistá voda, která jak přitekla, tak odtekla, a žádné škody  nenadělala. Teď to bylo jiné, po zahrádce zůstali hluboké rýhy a vymletá koryta. Prostě nám odplavilo ornici. Fakt nevím, co s tím budeme dělat.

Ráno se však stalo něco jiného. S mým mužem jsme v práci páskovali balík hranolů. Najednou, jak manžel zatahoval pásku se sponkou, tato silná, umělohmotná páska se protrhla a můj muž padal zádama na zem. Na zem, kde byl tvrdý beton a kolejničky, beton trochu vystupuje nad úroveň rovné země. Vypadalo to hrůzostrašně a hned jsem se modlila, ať se mu nic nestane. Tu jsem ve své duši uslyšela Hlas: „KDYBYS SE NEMODLILA, BYL BY MRTEV“. Ihned jsem Pánu děkovala, že se nic nestalo, žádné neštěstí. Věděla jsem, že to není kvůli té kratičké modlitbě, ale proto, že se za svého manžela, jakož i za všechny své drahé modlím DENNĚ A VYTRVALE. Manžela jsem se ptala, zda mu nic není, a on odpověděl, že nic, že „padal POMALU (!!!)“

Večer při té katastrofě jsem si na to vzpomněla. Je přece lepší, že mi TO vzalo zahradu nežli manžela. Kousek té pásky jsem si ustřihla a přinesla domů, abych ji ukázala dceři a zeťovi, protože mi nešlo na rozum, jak se mohla takhle silná páska utrhnout.

Před spaním jsem Pánu Bohu v modlitbě děkovala i za tuto katastrofu, s tím, že sice vůbec nerozumím, proč se  nám to stalo, ale Jeho Svatou Vůli přijímám a děkuji. Vždyť to je jen zahrada, nejde o život. Navíc – ve středu brzy ráno odjíždím na sedmidenní pouť do Medžugorje. Jedu tam již po čtvrté a mám takovou zkušenost, že před každou poutí na toto svaté místo, se mi něco stane. Satan zuří a snaží se mi to „osladit“. Je to z toho důvodu, že v Medžugorje pokaždé obdržím obrovské Boží Milosti (= duchovní dary) a to se černému protihráči nelíbí. Nakonec - všechno zléje k něčemu dobré. Co dobrého nám přinese tato škoda, to ukáže až čas.