JEŠTĚ TÝDEN DOVOLENÉ

6. června 2013

Jsem tady, u své maminy v Perpignanu, již dva týdny a ještě celý jeden týden je přede mnou. Cítím se tady skvěle - jako v nebi. Počasí nebylo dobré, až včera se to začalo lepšit a dnes je konečně opravdu krásně. Včera jsem byla ve městě a moje kroky mne jakoby samovolně přivedly ke kapličce Panny Marie. Již dříve jsem mamince řekla, že se tam chci ještě podívat. Byla jsem tam naposledy před devíti lety. Ale moje podvědomí si pamatovalo, kde se kaplička nachází a přivedlo mne na to místo naprosto nevědomě a necíleně. Udělala jsem si pár fotek a dvě videa, pomodlila jsem se desátek růžence a šla dál - do katedrály za Pánem Ježíšem. Hned, jak jsem vešla, viděla jsem, že je všechno jinak. Katedrála byla osvětlená a Pán v Nejsvětější Svátosti byl na hlavním oltáři. Jinak za Ním chodím do vedlejší kapličky vedle hlavního oltáře. V katedrále je po bocích spousta dalších oltáříků a kapliček, např. kaple sv. Josefa, Panny Marie Karmelské, sv. Judy Tadeáše, sv Rity... V katedrále se konala slavnost Těla a Krvi Páně. Nevěděla jsem to - tento svátek byl přece ve čtvrtek. Ale jako v mnoha jiých kostelích, i zde se tato slavnost konala až v neděli. Zde, v Perpignanu, v katedrále sv. Jana Křtitele až odpoledne, v 16.45 hod. Byla jsem dojata, když Pán Ježíš byl vystaven v překrásné monstranci. Chrámem zněl překrásný zpěv. Potom bylo procesí, kterého jsem se také zúčastnila, ale jen po první oltářík. Když Pána nesli v Nejsvětější Svátosti kolem mne, plakala jsem štěstím. Natočila jsem video, ale nezveřejním ho, je to příliš citové, dojemné, soukromé a nikdo, kdo Ježíše osobně neznají a nemají zkušenost s působením Pána skrze Eucharistii, to nemůže pochopit. Pán se dotýkal mé duše i srdce a je to něco, co nelze popsat jazyky ani lidskými, ani andělskými... Přesto přese všechno jsem se chtěla alespoň trošičku o tuto nesmírnou milost a blažené štěstí trošičku podělit.

Dnes jsme měli návštěvu, přišel soused maminky a Georgese, Jean Marc. Je to pán, který bydlí vedle našich a jeho avokádovník svými větvemi stíní terasu. Možná ještě udělám video z terasy tohoto bytu, jak ten avokádovník vypadá. Všimla jsem si, že sice ještě kvete, ale už začínají růst i plody. Je to zajímavé, v naších krajích nevídané. Trochu jsem se nudila, francouzsky nemluvím ani nerozumím a na studium nemám čas ani chuť. To jen zde pár vět "pochytím", nebo mne naučí Geo či mamka, ale to je vše. Jean Marc je velmi sympatický člověk, asi 60 let starý. Prý mamince i pomáhal, když byl Geo po úrazu v nemocnici a maminka byla nemocná. Odvezl ji autem k lékaři, nebo ji i několikrát šel nakoupit a tak. Jsem mu za to vděčná. 

Dnes - za chvíli - půjdu znova do města, do katedrály pozdravit Pána Ježíše, pak snad do parku udělat videa. Čas mi tady velmi rychle utíká.

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.