POUŤ DO MEDŽUGORJE

 

 

Původně jsem měla v plánu vycestovat již 28. května, ale shodou okolností jsem se vydala na tuto požehnanou pouť až 3. června.

Cestování bylo naprosto úžasné, jely jsme velkým, pohodlným autem. Přijely pro mne až k našemu domu a po návratu jsem opět vystoupila až doma! Tato cestovka – DVĚ SRDCE Moniky Štampfelové je jednoduše jedinečná, vřele doporučuji všem, kdo chcete jet načerpat duchovní sílu a občerstvení na toto požehnané místo, kde se již plných 33 let zjevuje Panna Maria. Zjevení začala v červnu 1981 pro šest vizionářů, dnes se Matka Boží i naše zjevuje DENNĚ (v 18.40 hod.) už jen třem vizionářům.

Po cestě jsme měly několik zastávek, obzvlášť se mi líbilo u restaurace „MACOLA“, kde jsme se mohly podívat na živé medvědy a jiná zvířata.

Do Medžugorje jsme přijely před půl desátou večer, ubytovaly jsme se v příjemném, pohodlném penzionu a hned jsme šly na večerní adoraci. Byla jsem po cestě unavená a tak jsem nevěděla, co mám Pánu Ježíši říct. Řekla jsem našemu Pánu, že mám v hlavě vymeteno, tak se budu na Něho jenom dívat. I přesto jsem obdržela mnoho Milostí, mezi jiným i obrovskou, povznášející radost.

Počasí bylo nádherné a každý den byl naplněn. Nikdy, ani na malou chviličku, jsem se nenudila. Každé ráno začínalo mší svatou ve slovenském jazyce, která se konala v adorační kapli. Byla jsem na Podbrdu, to je místo, kde se Panna Maria začala zjevovat šesti dětem. Výstup na Križevac byl pro mne trochu náročnější, ale zvládla jsem i to. Mnoho lidí vystupovalo na tuto požehnanou horu bosky, obdivovala jsem tyto lidi, já bych se k tomu neodhodlala. Výstupy jak na Podbrdo, tak na Križevac jsou dost náročné, terén je samý kámen. Ovšem mnoho kamenů je až do vysokého lesku vyhlazeno těmi milióny nohou, které tudy prošly…

Večerní program v Medžugorji začínal v 18.00 hod, modlitbami růžence, pokračoval svatou liturgií, pak následoval další růženec, pak medžugorský růženec, pak svěcení předmětů, modlitby za nemocné a pak většinou adorací a jednou i úctou ke svatému Kříži. Prostor za kostelem byl vždy plný. Bylo zde mnoho poutníků z celého světa. Nejvíce Italů, ale nechyběli Slováci, Poláci, Němci, Francouzi a tak dále, dokonce zde byli i Korejci.

Byla jsem i v komunitě Cenacolo, to je komunita, kde se léčí narkomani i chlapci i s jinými závislostmi, například závislosti na výherních automatech. Je to komunita sestry Elvíry, která už má své domy po celém světě, dokonce i na Slovensku. Tohle bylo také mimořádně nádherné a požehnané odpoledne. Vyslechli jsme si svědectví dvou chlapců, jeden z nich byl Slovák. Měli jsme možnost  vidět a poslechnout si vizionáře Jakova, kterému bylo pouhých 9 roků, když zjevení začala.

Fascinovala mne socha Krista za kostelem. Socha je v nadživotní velikosti, bronzová, plná – není dutá. V místě na pravé noze sochy Pod kolenem vyvěrá zvláštní tekutina. Vytvoření jedné kapičky trvá 3-5 sekund. Někdy se tvoří jedna – dvě kapičky najednou, ale ve výjimečných případech i šest kapiček naráz… Já jsem na vlastní oči viděla, jak se tyto kapičky tvoří z ničeho, ale nikdy víc než tři najednou. Tady se pořád tvořily fronty lidí, protože lidé se touto zázračnou tekutinou pomazávali a stírali ji kapesníčky. Údajně má tato tekutina zázračnou moc uzdravovat nemocné na těle i a duchu. Jistě, ten kapesníček uzdravení nezpůsobí, ale je to MILOST A MOC BOŽÍ, která skrze takový kapesníček působí. Také jsem kapičky stírala a mám docela dost těchto medžugorských kapesníčků nasycených zázračně vyvěrající tekutinou ze sochy Krista. Můžu svědčit i o okamžitém uzdravení. Před rokem jsem měla docela těžký úraz – pořezání pilou na prostředníčku levé ruky. I když se zranění uzdravilo, rána pořád hnisá a mokvá a bolí to. Pomazala jsem si zranění a v srdci jsem měla hlubokou a pokornou vděčnost a lásku k Bohu. Od té chvíle je prst zdravý.

Ateisté a nevěřící tvrdí, že tento jev způsobuje kondenzace materiálu. Přemýšlela jsem o tom a došla jsem k závěru, že to není možné. Maturovala jsem na chemické škole, a i když je to již 35 let, přece vím, že ke kondenzaci dochází za určitých podmínek (teplota, tlak, čas) a tyto podmínky nejsou zde naplněny. Kapičky se na soše tvoří i třeskutých mrazech, i v létě, kdy zde často bývá 47 stupňů ve stínu. Někdy se kapičky tvoří každý den, pak bez příčiny tento jev úplně skončí a několik dnů se žádné kapičky netvoří. Proto je mi jasné, že se o kondenzaci nejedná. Možné to je, ale jen za podmínek, které kondenzaci umožňují.

Velmi jsem si užívala i adorací. Adorace – to je klanění se před Nejsvětější Svátostí Oltářní. Hluboce mne dojímá, že se Pán a Stvořitel všeho, co je, všemohoucí a vševědoucí Bůh, kterého nedokáže pojmout ani celičký vesmír, stává tak maličkým, nepatrným, ukrytým v malinké oplatce, aby mohl být s námi, obyčejnými a hříšnými lidmi. Při jedné soukomé adoraci v kapličce jsem opravdu s Pánem rozmlouvala, a to bylo naprosto zázračné. Pána jsem slyšela bez nejmenších pochyb a všemu, co mi říkal, jsem rozuměla. Ne, nemohu vám prozradit, o čem jsme rozmlouvali, můžu prozradit jen to, že mne Pán obdařil velkým, přímo obrovským POSLÁNÍM. Ano, z Medžugorje jsem se vrátila s velikým posláním, kterým mne pověřil Pán, a začínám toto Poslání naplňovat. Až bude hotový první krok, opět se do Medžugorje vrátím. 

Socha Krista za kostelem, ze které vyvěrá zázračná tekutina.

Kříž na místě prvních zjevení, na Podbrdu. Toto je ten kříž, u kterého jsem zažila zázrak Boží Lásky (svědectví je zde: http://abundancia.webnode.cz/vzpominani/stala-jsi-mi-za-to-/)

Kostel sv. Jakuba apoštola v Medžugorje.

Adorační kaple, ve které jsem přijala své poslání.

Sousoší Svaté Rodiny v adorační kapli.

V komunitě Cenacolo.

Na hoře Križevac.