Usually I do not read writeup on blogs, nevertheless I wish to say that this writeup extremely forced me to take a look at and do so! Your writing taste has been amazed me. Thanks, really wonderful post. gagfgaceekeabfek
SOUSED NEVYCHOVANEC
Nečekala jsem, že problém sousedských vztahů se jednou bude týkat i mně. Bohužel, máme souseda, který je naprosto nevychovaný a drzý. Nejen, že nám před několika lety tak ořezal ořešák, že jsem měla strach, zda to strom přežije. Další rána přišla vloni, když měnil okna do našeho dvora za plastová a omítal zeď. Divím se, že jsme mu vůbec dovolili vyměnit okna, protože podle zákona okna do našeho dvora mít nemůže, ode zdi ke zdi to nečiní 10 metrů. Ale okna nejsou otvíratelná a trochu zmatněná, tak jsme si řekli - budiž, nebudeme dělat rozbroje. Jenže okny to neskončilo. Pak omítali celou zeď. Dělali to sami - soused se svýma dvěma syny. Neuvěříte mi, ale tito "ptáci ohniváci" přilétali na náš dvůr kdykoliv se jim zachtělo a práce trvali celučičké léto - 3 měsíce!!! Mlčeli jsme, jen můj muž občas vybuchl, když už se to nedalo snést... Lepili to jako vlaštovka hnízdo. Omítání zdi rozdělili na 13 (!!!) dílků a někdy jeden dílek dělali dva dny... No hrůza. Chodili si k nám jako domů. Celé léto jsme neměli žádné soukromí. Letos opravují střechu, vyměňují eternit za pálené tašky. Naštěstí to ze strany našeho dvora měli hotovo za osm dnů. Nedělali tuto práci sami, pomáhají jim dva šikovní pokrývači.
Vůbec mi nevadí, že sousedé opravují a šlechtí svůj dům. Nejde to jinak, než z našeho dvorku. Vadí mi hulvátství a nevyhovanost souseda. Protože jejich příjmení zní jako jeden cizokrajný pták, tak jim říkáme "ptáci ohniváci". Když mají práci u nás, tak se domlouváme jen tak: "Už přiletěli? Už odletěli?" Protože když "úřadují" na našem dvoře, je lépe vůbec nevycházet.
Loni k nám přišla na nvštěvu kamarádka z Prahy a připravili jsme pořádnou grilovačku. Protože po našem dvoře pořád poletovali ptáci ohniváci, nemohli jsme mít gril, stolek a židličky na obvyklém místě, tak jsme se rozhodli grilovat pod okny kuchyně. Když se začala linout libá vůně a vynesla jsem velký tác s nakrájenou různobarevnou zeleninou, začal starý nevychovanec držkovat a vynucovat si, abychom mu také nabídli. Je jasné, že jsme to ignorovali. Byl naštvaný - ale co je nás po tom? My jsme byli doma, on nevítaný vetřelec. Fakt to vypadalo, že to dělá schválně, vždyť není možné, aby jednu zeď, která ani není tak velká, dělal se syny celé léto! Navíc běhal po našem dvoře polonahý - jen v trenkách, a to nás také uráželo.
Letos, když se chystali na tu sřechu, mi hlavní pták ohnivák - šéf všeho a všech - říkal, že to ještě musíme vydržet. Tak jsem mu řekla, že pokud to nebude tři měsíce jako vloni, tak klidně. Pak, když už to měli skoro hotové, tu střechu jsem mu pochválila, že je to moc hezké. Jenže on, kdykoliv otevře pusu, vypadne z něho nějaká urážlivá sprostota, tak namísto toho, aby byl rád, začal útočit na mého muže, že i on by to měl udělat, náš dům opravit, aby měl co přenechat vnoučkovi, ale že on se o nic nestará, jen polínka z pily si umí navozit, že na tomto domku se pracovalo jen když ještě žil jeho bratr a další bla, bla, bla... Pokud nekritizuje, tak z jeho úst padají dvojsmyslné narážky. Prý - však on by mi řekl, kdyby jsme byli sami a podobné hovadiny.
Vrchol všeho byl, že nedali pokoj ani před poutí. Můj muž jim říkal, že před poutí chce, aby v pátek skončili dříve a že v sobotu chceme mít klid. Jaké však bylo naše překvapní, když v sobotu, v půl čtvrté odpoledne, vrazili do našeho dvora jakoby se nechumelilo, s okapy... Trvalo jim to snad hodinu. Od této chvíle jsme se rozhodli, že to fakt jinak nejde, než pořád zamykat bránu do dvora. Je to nepohodlné, nejsme na to zvyklí, ale co je moc, je moc... Raději tuto story ukončím, o tom ostatním je lepší nemluvit.
