NESPOUTANÝ ANDĚL

NESPÚTANÝ ANJEL

(Telenovela – Mexiko)

K napsání této úvahy mne přivedly komentáře k tomuto TV seriálu na CSFD. Nemůžu pochopit, jak můžou lidé napsat do komentářů slova jako „hnus“, anebo „odpad“. Právě naopak – je to něco, co naprosto vybočuje ze stádovitého myšlení většiny lidí. Lidé již zapomněli, co je dobro a zlo, co je normální a co ne. Jsou krmeni propagandou a nátlakem médií, ponejvíce televizí, a duchem této doby – duchem bezuzdného konsumu, požitků všech druhů, nezodpovědnosti, egoismu, nemorálnosti a tak dále.

Tento seriál je výjimečný v tom, že ukazuje to, co je normální, dobré, zdravé a pravé. Poukazuje na důležitost tradiční rodiny, na to jak je důležité, když rodiče milují a chrání své děti a děti své rodiče milují a respektují. Hodnoty jako láska, obětavost, věrnost a soužití s Bohem jsou opravdové. Ne, v této telenovele nenajdete žádné postelové scény, nejde o typický sport dnešních lidí – skákání z postele do postele. Nejde o to - kdo, s kým, proč, jak, jak dlouho, jakým způsobem se vyspal. Jde o věrnou lásku navzdory všem životním peripetiím. Je to vlastně pohádka pro dospělé, kde je dobro odměněno a zlo potrestáno. Skutečná láska je postavena až nad majetek a bohatství - tedy věci, za kterými se většina současných lidí žene. Navíc – v této telenovele je naprosto normální, že se lidé obracejí s prosbou k Nejvyššímu – k Bohu, a za vyslyšené modlitby také vroucně děkují. Toto je věc, kterou jsem zatím v žádném filmu ani seriálu neviděla. Velmi mne potěšilo, že několikrát zazněla i modlitba „Otče náš“, a také, že se filmoví hrdinové modlili nejen v kostele, ale třeba i modlitbu růžence. Nádherně bylo ukázáno, jak se Bůh lidského srdce dotýká a jak někdy umí velmi rychle vyslyšet modlitbu. Například, když otěhotněla Marichuy a nevěděla co dál, při modlitbě v kostele se jí dostalo Milosti a poznání, co má dělat a také dostala Sílu to udělat. Anebo když zatvrzelý Patricio nechtěl povolit, aby Marichuy operoval Juan Migel a všichni měli opačný názor než on, šel se modlit do nemocniční kaple a vyšel z ní jako úplně jiný člověk... To všechno jsou věci běžnému, modernímu konzumentovi naprosto cizí!

Samozřejmě, zlo v seriálu také najdete. Lidi, kteří konají zle, podle, podrážejí, ubližují, poškozují druhé lidi, ženou se za svými sobeckými cíli bezohledně a bez citu. Ale všichni ti zlí, bezcitní a podlí dojdou své odměny – jsou potrestáni. Někdo by mohl seriálu vytknout, že emoce zde tečou proudem. Ano, to je pravda, to je typické pro telenovely, ale řekněte – není i toto normální? Nejsme my, lidé, často jen uzlíček nervů a umíněnosti, která nikdy nic dobrého nepřinese? A není lepší projevit co cítím, než to v sobě dusit a dělat ze sebe nadčlověka, který má vždy a za všech okolností své emoce pod kontrolou? Oproti skutečnému životu jsou emoce jako láska, ublíženost, zatvrzelost, zaslepenost sebou samým a svou bolestí či zklamáním zveličeny, ale i to má svůj účel. Proč se bojíme své city projevit? Proč v sobě držíme to, co nás bolí či těší a podobně? Postavy v seriálu nejsou sterilní – ba naopak. Tím zveličením projevených emocí seriál nastavuje zrcadlo naší zapšklosti a uzavřenosti. Postavy v tomto seriálu nám ukazují, že je naprosto normální projevovat si lásku. Nejen milovat, ale také si lásku projevovat. Chápu, že pro většinu "obyčejných" lidí je to něco směšné - oslovovat se "poklade, miláčku, princezničko" a tak podobně, včetně prohlášení "miluji tě". Pravda, to "miluji tě" zaznívá i z mniha jiných filmů a seriálů, ale v této telenovele vyznání lásky má úplně jiný rozměr.

Nelíbí se mi střihy s Maitou a její mrtvou babičkou Marianitou. Tvůrci tím snad chtěli poukázat na fakt, že děti vidí víc než dospělí, že ještě mají otevřené vidění do jiných - vyšších - dimenzí. Babička Marianita vlastně Maitě pomáhá a vychovává ji - vykládá jí pohádky, vysvětluje jí, co se děje ve světě dospělých a proč je něco tak jak je, jak se zachovat a tak dále. Osobně jsem ne všechny úseky s babičkou Marianitou sledovala. Přetáčela jsem to dál, ale jistě je dost lidí, kterým se i tyto sekvence líbily a možná seriál sledovali i děti a pro ně to jistě může to být to nejzajímvější. Ano, tuto telenovelu můžou sledovat i děti. Není v ní tolik zla, nasílí a už vůbec ne sexu, ani krve. Zlo a násilí je podáno tak, že to i dítě pochopí - vždyť dobro i zlo vždy stojí vedle sebe.

Tento seriál má mnoho chyb. Režijních i střihačských. Poslední čtyři díly byly opravdu „šité horkou jehlou“ – naprosto katastrofálně sestříhané, nedomyšlené, o  ičem - jen vzpomínání, opakování... Co se režie týče, je to ještě horší. Například dítě hlavní hrdinky vůbec neroste. I když v příběhu uběhl rok či více, děťátko je pořád sotva půlroční. Anebo v posledním dílu porodila Anna Julia dítě skrz kalhoty. Maichuy, která ji s porodem pomáhala, se vůbec nenamáhala s vysvlečením kalhot. To mne skutečně rozesmálo! Ale i navzdory všem pochybením, hodnotím tento seriál velmi, velmi vysoko a cením si jej. Doporučuji ho všem. V tomto seriálu jsou ještě svět i lidé v pořádku!

Marichuy a Juan Migel

Marichuy, Cecilia a malý Juanito

Kandelaria