ZA CHVÍLI ODJÍŽDÍM

Tři týdny uběhly jako voda a je desátý červen - čas odjezdu a návratu domů. Cítim smutek i radost zároveň. Radost, že se vrátím k manželovi, dcerce a vnoučkovi, a smutek, že tady zanechávám samotné maminku a Gea... Zvláštní pocity... Odpoledne jsem se byla rozloučit s městem, byla jsem i v katedrále. Autobus odjíždí z Perpignanu v 22.30 hod. Už jen tři hodiny se můžu těšit ze společnosti svých milých stařečků, které tolik miluji. Budou mi chybět. Možná je opět uvidím příští rok. V Praze budu zítra v 19.00 hod - půjde-li všechno dobře...